ULIČNÍK MĚSTA ZNOJMA

Čas plyne a lidé zapomínají. Někdy ani sami obyvatelé konkrétního místa nevědí, čím je jejich ulice významná, co se zde stalo. Procházka po Znojmě pro nás bude příležitostí si krátce připomenout historii. Chceme se však věnovat také tomu, co je v daném místě zajímavé, či co naopak obyvatele štve, a chtěli by proto změnu.

Naši procházku začněme ve Starém Šaldorfě, na ulici Melkusova. Vznikla v roce 1923 v linii staré cesty, která vedla kolem ohradní zdi jižní zahrady Louckého kláštera od sedlešovického mostu až k nájezdu na kamenný obloukový most (zbořený roku 1961). Původně 40 typizovaných dvojdomků se štítem postavilo v letech 1923/1924 znojemské stavební družstvo Domovina podle plánů Josefa Hájka a dozorem stavitele Viléma Krause. Se souběžnou Krapkovou ulicí, kde stojí dalších 40 domů, tak vznikla dělnická kolonie, které se dodnes říká Marešov. Původně ulice nesla jméno ředitele loucké obecné školy a muzejního kustoda Antona Vrbky (1860-1939).

znojmo uličník

Po 2. světové válce byla ulice přejmenována na Melkusovu na památku Rudolfa Melkuse (1908-1941), jenž zde v domě číslo 5 bydlel. Narodil se ve Vídni, do Znojma se přestěhoval s rodiči po roce 1918 (otec pocházel z nedalekých Ctidružic). Vystudoval gymnázium a začal pracovat na městském úřadě jako geodet. Nakreslil první českou nástěnnou mapu města Znojma, pro Klub turistů zpracoval mapu Podyjí s vyznačenými turistickými cestami. V oblasti Louky a přilehlých částí Znojma založil junácký oddíl, který dlouhá léta vedl. V roce 1939 byl nacisty zatčen, po půl roce věznění jej propustili. Do obsazeného Znojma se již vrátit nemohl, přestěhoval se s manželkou do Brna, kde pracoval opět jako úředník. Zapojil se do odbojové činnosti, Němci jej znovu zatkli a za prvního stanného práva 30. září 1941 v Kounicových kolejích v Brně popravili.

A jak se žije v Melkusově ulici dnes? Zrekonstruované dvojdomky poskytují příjemné bydlení na okraji města, ale zároveň blízko centra. Vstup na plovárnu Louka se nachází na konci ulice, řeka Dyje a cestičky kolem jejího břehu jsou na dosah ruky. Bohužel nad ulicí visí stálá hrozba, a tou je povodeň.

V roce 2002 se Melkusova a přilehlé ulice staly obětí velké povodně, v domcích stála několik dní voda, která dosahovala v obytných místnostech téměř metr vysoko. Stavidla mlýnského náhonu, která tehdy nezvládla zachytit obrovské srpnové srážky, jsou již spravená. Ovšem stará kamenná povodňová zeď, tzv. Rappachovská hráz, jejíž historie sahá až na začátek 17. století a která by celou oblast měla chránit, nyní chátrá a rozpadá se. Přitom už minulá radnice slibovala, že údržbu zdi zajistí. Až přijde opět velká voda, to může být už pozdě.

Podobně jako jiné části města trápí obyvatele Melkusovy ulice doprava. Řada aut, která se zde v exponovaných částech dne tvoří, se snaží vjet na čtyřproudou silnici, po níž se směrem z Rakouska vine nepřetržitá kolona aut jako barevný, líně se pohybující had. Melkusovou ulicí totiž musí projet většina těch, kteří bydlí ve vesnicích od Šatova až po Sedlešovice. Dopravu zahušťují nákladní auta, která jezdí pouze tři metry od domů, jejich korby zatarasí celá okna místností v přízemí. Chodci se proplétají mezi popojíždějícími auty, u zastávek autobusu není i přes obrovský nárůst dopravy žádný přechod. Lidé navštěvující Loucký klášter, děti, které míří do velké základní školy, i návštěvníci koupaliště by jej jistě přivítali.

Alena Paulenková, Jiří Kacetl

Foto Jiří Eisenbruk