Vzácných 25 let svobody

10. 12. 2014 v 20:51, Bc. Jakub Krainer

25 let je téměř celý můj život. Přesto se cítím odhodlaný k Vám dnes promluvit.

Na 17. listopad 1989 si nesu pouze zprostředkované kolektivní vzpomínky. Byl mi jeden rok. A přesto je mi tento dějinný okamžik nejbližší ze všech. Poslední z našich velkých revolucí. Poté, co jsme po staletí bránili své území, svou víru a svůj jazyk, dokázali jsme vybojovat samostatnost a rovnost, přežili jsme války a totalitní zřízení, jsme jako národ na sklonku roku 1989 vybojovali poslední velkou bitvu.

Nejednou mě mrzelo, že jsem u toho nebyl. Ale začínám chápat, že boží cesty jsou voleny mnohem moudřeji, než bychom si je kdy naprojektovali sami. Do života jsem mohl vstoupit nezatížený. A díky tomu jsou mé první skutečně osobní vzpomínky naplněné štěstím. Nálada poloviny devadesátých let byla radostná, plná optimismu a nadějí. A právě tato doba mou generaci formovala.

Svoboda ovšem není jen možnost větších výdělků, ekonomické nezávislosti, čas takovýchto projevů, mejdanů a nekončící prosperity. Jsou to také starosti. Od prvního roku svobody se ti slabší utkávají se stejně nemilosrdnou realitou jako ti silnější. A bohužel, prohráváme. Viděl jsem za svůj mladý život už několik sebevražd, několik pádů na dno, několik pohnutých osudů a zničených rodin. Svoboda je těžká.

Svoboda je celoživotní zápas. Jako ve válce, ve sportu i v podnikání, musíte zápasit každý den. A nevzdávat se ani v porážce. Ani když jich přijde několik po sobě. Pořád máte naději, že poctivá práce vás přivede až k vítězstvím.

Michal Horáček, jeden z nejúspěšnějších polistopadových lidí, mi před lety svěřil, že také zažívá bolestné porážky. Ale že si je chce prožít. Stejně jako vítězství. A dnes, na prahu vlastní dospělosti, u výstupu z bezpečné skořápky syna a studenta, mu dávám za pravdu.

Svoboda je život samotný. A svobodným se rodí každý malý človíček. Tak jako já před pětadvaceti lety, tak jako vy zde přítomní, tak jako naše znovunabytá demokracie. A každý živý organismus o svoji svobodu bojuje za cenu nasazení vlastního života. Zkuste si polapit lesní zvěř. Zkuste spoutat svobodného ducha. Nikomu se to nepodaří. Člověk se svobodným rodí. A je na nás, abychom svobodnými zůstali.

Svoboda však není samozřejmá. Dnes na světě není ani jedno epicentrum hladomoru. Přesto mnoho lidí trpí. Pod nadvládou diktátorů a ve válečných konfliktech. Trpí v nesvobodě. Buďme proto kromě hrdosti připraveni svobodu také bránit. Braňme ji odvážně a statečně, i proti silnějším protivníkům.

Dovolte mi na závěr poděkovat vám, aktérům listopadu 89, kteří jste mojí generaci umožnili vyrůst v části světa, jež si může říkat svobodná. A dovolte mi vzpomenout i hrdinnou generaci studentů roku 39, všechny padlé a jejich symbol, Jana Opletala. Dnešní den, Mezinárodní den studentstva, je totiž jediný světový den, který má původ u nás Čechů. Věřte, není to náhoda. Národní historii máme prošpikovanou příklady osobní statečnosti a vítězství svobodných jedinců nad zlem. A je dnes na nás, abychom odkaz našich odvážných předků nesli dále.

Svobodným se totiž člověk rodí, ale je na něm, aby svobodným zůstal.