Lídr Jiří Kacetl osobně!

4. 10. 2014 v 11:03, PhDr. Jiří Kacetl

Přečtěte si rozhovor s naším lídrem Jiřím Kacetlem.

Jirko, proč vzniklo Pro Znojmo?

Pro Znojmo je zdravá, poctivá a místně patriotická alternativa pro všechny, kteří tohle město mají rádi. Spojuje nás společná vize pro další rozvoj Znojma, společné vnímání hodnot, jako jsou čest a morálka, které se z dnešní politické praxe ve městě i v celé České republice téměř vytrácejí. Společná nám je ochota, zápal i erudice pro město něco skutečného udělat a být vůči veřejnosti i vůči svým politickým konkurentům naprosto féroví a otevření.  

 

Můžete přiblížit čtenářům Vaši dosavadní životní dráhu?

Narodil jsem se v Moravském Krumlově, kde můj otec na poliklinice zakládal radiologickou ordinaci. Znojmo však bylo vždy mým druhým domovem, neboť zde žili moji prarodiče i praprarodiče. Dědeček Kacetl řídil dlouhá léta lékárnu U svatého Ducha na „Divišáku“, tedy náměstí Svobody; dědu Neužila zase mnozí znali jako vrchního v restauraci „Domečku“. Trvale bydlím ve Znojmě od roku 1991. Po maturitě na horním gymnáziu jsem vystudoval historii s anglistikou a amerikanistikou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde jsem taktéž získal doktorát filozofie. Během studia i poté jsem zkusil, jaké to je žít i pracovat v zahraničí, přesto jsem vždy došel k závěru, že mě to nejvíc táhne zpět domů, do Znojma. Založil jsem zde rodinu a pět let pracoval jako učitel na dolním gymnáziu a pedagogické škole. Od roku 2008 působím jako historik v Jihomoravském muzeu ve Znojmě. S manželkou Zuzanou, tlumočnicí španělštiny, máme dva syny.

 

V místní politice se pohybujete již deset let. Co Vás vedlo k takovému veřejnému angažmá?  

Už od gymnázia jsem cítil povinnost se otevřeně vyjadřovat k věcem veřejným kolem sebe. Napadají mě v této souvislosti varovná slova proslulého Platóna, který vyzýval staré Řeky, občany, aby se nepřestávali zajímat o správu obce a veřejné věci, jinak jim hrozí „vláda těch nejneschopnějších“. V roce 2003 jsem proto vstoupil do Okrašlovacího spolku ve Znojmě, spolku se stoletou tradicí, bohulibými cíli a milými přáteli. Poznával jsem, jak tehdejší radnice Znojmo nemoudře spravovala. Stavěla louckou plovárnu bez výhledu na celoroční provoz, prodala hluboko pod cenou svůj podíl v pivovaru Hostan a také cenné pozemky ke stavbě Kauflandu na Jarošově třídě na místě trestuhodně zbouraných Žižkových kasáren, kde mohly vzniknout byty pro mladé rodiny, atd. Bylo mi jasné, že pouze z pozice občanského spolku není možné směřování města zvrátit. Proto jsem přijal nabídku tehdejší znojemské ODS a v jejich barvách kandidoval do znojemského zastupitelstva v roce 2006. 

 

Proč zrovna ODS, která už tehdy byla známá svým kmotrovským pozadím?

Nutno si uvědomit, že ODS byla tehdy ve Znojmě jedinou myslitelnou konzervativně-liberální silou, ostatní podobné subjekty paběrkovaly. A celostátní maléry této strany ještě na veřejnost tolik nepronikaly. Vždyť ODS v roce 2006 sestavovala po Paroubkově „marťanském“ debaklu ČSSD svoji první vládu. Dnes na to pochopitelně nahlížíme jinak. Pro mě to ale byla cenná zkušenost. Jako neuvolněný člen rady města jsem alespoň malou část dlouholetých plánů mohl začít realizovat "naostro". Spousta věcí se podařila. Znojmo se začalo výrazně měnit k lepšímu. Shromáždil jsem podpisy pro memorandum 45 starostů Znojemska i Dolního Rakouska proti útlumu železniční dopravy na Znojemsku. Z průvodce „77 divů Znojma“, který jsem v české i anglické mutaci osobně sepsal, těží znojemský cestovní ruch dodnes.  Inicioval jsem také a dozoroval proměnu zarostlého a zaneřáděného zákoutí v centru města naproti Dolnímu parku v úhledný, historií dýchající hradební parkán. 

 

Jenže spousta věcí se ale i zadrhla, ne?

Ano, bezpochyby. O hodně negativních věcech v pozadí znojemské ODS jsem nevěděl, o mnohém jsem měl jen neblahé tušení. Jenže i když jsem veřejně s kritikou vystoupil, jako například v případě „betonového“ Horního náměstí či fotovoltaických elektráren v okolí Znojma, byl jsem svými spolustraníky jasně přehlasován. Posedlost mocí, neochota naslouchat veřejnosti, záhadné kmotrovské existence v okolí starosty, to vše nakonec stálo znojemskou ODSku důvěru voličů. Stejnými negativními příznaky nyní po 4 letech vládnutí trpí i znojemská ČSSD. Ve vlastním oparu neomylnosti, syceném za naše daně koupenými médii, po řadě přešlapů i diletantských řešení, nyní očekávají další znovuzvolení. Kéž by si to znojemský volič již nenechal znovu líbit.  

 

Poslední volební období jste tedy skončil v opozici. Jak tuto zkušenost vnímáte?

Z počátku to byl náhlý propad a nálada mezi zastupiteli znojemské ODS byla na bodu mrazu. Vnitřní poměry ve stranické buňce byly nereformovatelné. V září 2012, ještě před debaklem v krajských volbách, jsem proto stranu opustil. Tyto zkušenosti mě tedy posílily. Ne nadarmo je pro každého politika opoziční role důležitou součástí celkové "výchovy". Naučí Vás to pokoře. Přinese vám to i spoustu nových přátel.

 

Lze historii propojit s budoucností? Jak to vidíte?

Znojmo je město s neuvěřitelně bohatou historií. Nejsilnější vojenská pevnost středověku na jihu Moravského markrabství, jehož měšťané žili z produkce vína i z lesního hospodářství. Město se silným duchovním, křesťanským zázemím. V 19. století statutární město s hrdými občany, rozvíjejícím se konzervárenským, kožedělným a keramickým průmyslem. Město, které na Moravě něco znamenalo, zejména díky své blízkosti k Vídni. A nyní? Znojmo, které přišlo o svůj okres, zapadlé a uzavřené město v dalekém cípu Brněnského (pardon „Jihomoravského“) kraje, gottwaldovskými úředníky nakresleného, pražskými centralisty roku 1998 oprášeného. Dnešní Znojmo, to je město, odkud odchází mladé generace Znojmáků, město, které se bohužel i samo okrádá o vlastní bohatství  neuváženými (či cílenými?) kroky „zlojedů“ v čele radnice. Ať už modrých „ptáků“ či oranžových „růží“. Sdružení PRO ZNOJMO, věřím, nabízí jinou perspektivu. Budeme čerpat pozitivní inspiraci ze studnice historie tohoto města, s pokorou a v dialogu s občany ji budeme promítat společně s příklady úspěšnějších měst do reality 21. století. Jedině takto budeme moci našim potomkům předat Znojmo opět vzkvétající.