Hlásím se do služby

14. 5. 2014 v 11:34, Bc. Jakub Krainer

Boj proti hazardu ve Znojmě má první oběť. Mě.

V Českém rozhlase, kde jsem pracoval jako zpravodaj ze Znojemska, mi dali na vybranou. Buď práce, nebo tažení proti hazardu. Jak se v takové chvíli rozhodujeme? Na jedné misce vah vědomí, že neděláte nic špatného, naopak se snažíte napravit neutěšený stav. Jdete za správnou věcí. Cítíte to a naplňuje vás to. Na druhé misce vah je ale dosti těžká existenční jistota. Co se mnou bude? Jíst potřebujeme všichni. Ale jak bude na tým sběratelů podpisů pod naši petici působit, když to teď vzdám? A co teprve lidé, kteří nám podepsali a věří, že to dotáhneme do vítězného konce? 

Rozhodl jsem se srdcem. Odpověděl jsem, že smlouvu rozhodně neporušuji. Neporušil jsem ani kodex ČRo, který přikazuje v kapitole střet zájmů zdržet se politické, náboženské a obchodní činnosti. O zákazu aktivního občanství se v kodexu velmi správně nepíše. Kodex novinářům nepolitickou činnost ve prospěch občanů nezakazuje, ale umožňuje. Jeho autoři dobře věděli, že žurnalistou se stávají lidé se zájmem o dění a nechtěli jim v tomto bránit. Nicméně moji nadřízení nejsou autoři kodexu a druhého dne jsem dostal poslední redakční mail: „Končíte“.

Nemohu nezmínit ještě jednu věc, která k mému ukončení spolupráce s rozhlasem nepochybně přispěla. O tažení proti hazardu jsem své nadřízené v souladu s kodexem informoval ještě před tím, než začalo. Celou dobu nikomu nevadilo. Začalo vadit až ve chvíli, kdy jsem upozornil, že se mi starosta Gabrhel odmítá vyjádřit k jakémukoliv tématu. Pravidelně střídal dvě omluvy: „Je mi špatně“ a „Mám jednání.“ Někdy i v jednom dni. Jindy slíbil a nechal mě čekat. Marně. Takže jsem se s tímto obrátil na ČRo a těšil se na kauzu podobnou případu Michal Šebela/Roman Onderka, kdy se brněnskému primátorovi za jednání „Vy se mi nelíbíte, znepříjemním Vám práci a vyjádřím se pouze vašim kolegům“ vysmála celá republika. Tehdy Onderka ztratil v pořadu 168 hodin to nejcennější, co politik má – důvěryhodnost.

Jaké však bylo mé překvapení, když se rozhlas jako mocná instituce rozhodl namísto ochrany svého zpravodaje a principů svobodné žurnalistiky sklonit hlavu a upřednostnit dobré vztahy se znojemskou ČSSD. 

Přes to všechno mně těší jedna věc. Že jsem neudělal morální kompromis. Že jsem si místo sebe vybral Znojmo. Že jsem zůstal svobodným člověkem.

Děkuji všem lidem, kteří mě v této těžké chvíli morálně podpořili nebo podpoří. Vězte, že ve mně teď nepřevažuje pocit hrdinství, ale velký smutek nad tím, že i v roce 2014 Vám někdo může znepříjemňovat život. Ale přes ten smutek na duši si držím víru. Věřím sobě, že se dokážu ze dna zvednout, Znojmu, že bude jednoho krásného dne bez hazardu, i nám všem, že celkové poměry v naší politice i společnosti se zlepší. Budu se o to snažit.