Privatizace veřejných prostranství

19. 3. 2013 v 17:26, PhDr. Jiří Kacetl

Poslední zasedání městského zastupitelstva ve Znojmě přineslo pozoruhodné zjištění. Koaliční, zejména levicoví (!) zastupitelé vehementně i přes jasně formulované protiargumenty odsouhlasili privatizaci části historického veřejného statku města Znojma v Gránickém údolí.

Kdo by ve Znojmě neznal Gránice? Rodinné stříbro generací místních už od konce 19. století, kdy se díky zdejšímu Okrašlovacímu spolku z nehostinného, pustého a holého údolí mezi městem a Hradištěm stal stinný osvěžující lesopark, jaký nám mohou závidět široko daleko.

O co v tomto konkrétním případě vlastně jde? Ještě v minulém volebním období prodalo Město Znojmo budovu tzv. Spáleného mlýna v Gránicích soukromému majiteli ve snaze o oživení zdejšího sezónního provozu pohostinství a malého sportovního zázemí. Přiléhající pozemky okolo budovy si tehdy město ponechalo, aby si udrželo faktickou kontrolu nad prostorem a pojistilo se proti případným „úletům“ soukromého vlastníka. Mlýn záhy změnil majitele a ten naznal, že kvůli rozšíření rekreačního areálu (stanový camp, hřiště apod.) potřebuje od města přikoupit parcely v širším okolí kolem staré budovy mlýna. 

Záměr je to zajisté bohulibý, pokud budeme bezmezně důvěřovat čestnému slovu podnikatele. Město se však v minulosti u podobných kauz několikrát škaredě spálilo a z pěkných slibů zůstaly jen zborcené představy. Jak přinutit vlastníka, aby dostál svým slibům? Vlastnictví žádné omezení kromě věcných břemen nezná. Jediným nástrojem tedy městu po prodeji zůstává územní plán, ten je však příliš obecný. No a potom ještě účast v územním řízení podle stavebního zákona. Tam ale podle dosavadních zkušeností a praxe jsou jednoznačně favorizována přání a vůle investora - majitele, nikoli města jako veřejnoprávního subjektu. Město tedy prodejem pozemků jednoznačně ztrácí a bude nadále jen sekundovat. Jak tedy účinně ochránit veřejný zájem, v tomto konkrétním případě jak zachovat Gránické údolí přívětivým zeleným prostorem pro všechny občany? Bez jakýchkoli bariér, plotů či nevzhledných staveb? Navrhl jsem kolegům zastupitelům tento prodej pozemků odložit a dohodnout se s majitelem Spáleného mlýna na dlouhodobé nájemní smlouvě, která by na jedné straně ochránila investora a jeho finance vložené do rozvojového projektu, ale která by na druhé straně městu zajistila dodržení dohodnutých podmínek (např. vybudování veřejných záchodků, architektura novostaveb, podoba oplocení apod.) a vliv města na daný prostor.

Při projednávání prodeje v zastupitelstvu z úst zastupitele J. Kárníka zvoleného za KSČM zaznělo, že přece nemůžeme „bránit podnikateli v jeho záměrech“. Ano, zastupitel může hlásat ledacos podle svého svědomí, nicméně jedno krédo by měl považovat za nedotknutelné. Péči řádného hospodáře o městský majetek (o tom jasně hovoří zákon o obcích) a hlubokou úctu k veřejnému prostoru, architektonicko-urbanistickým hodnotám zděděným po předcích, jež bychom měli ctít a pokud možno chránit. Gránické údolí za to určitě stojí. Kdybychom si totiž jako krédo vzali naopak citovaná slova J. Kárníka, co bychom mohli očekávat příště? Odprodej kusu náměstí či chodníku pro pěší soukromé osobě či firmě, která tam bude chtít trvale zřídit předzahrádku či přistavět svoji provozovnu? I to by asi nyní ve Znojmě nebylo nemožné.