Quo vadis, Znojmo?

30. 11. 2012 v 17:49, Mgr. Lukáš David

V naší malé republice je jen málo tak krásných měst, jako je naše Znojmo. 

Odpusť mi, milý čtenáři tohoto článku, ale myslím, že právě touto větou musím začít svůj dnešní příspěvek o vývoji a aktuální situaci v cestovním ruchu v našem městě a jeho okolí, abych přesvědčil o tom, že má-li se něco dělat opravdově, s elánem, chutí a srdcem, musí tomu člověk nejdříve sám dostatečně věřit.

V cestovním ruchu resp. v oboru služeb se pohybuji již nějakých dvacet let, a proto si troufnu tvrdit, že o tomto oboru něco málo vím. Začínal jsem tehdy opravdu od píky, přesně tak, jak by tomu asi mělo být.  Člověk přece sbírá zkušenosti po celý svůj život a nejinak je tomu jistě i v oboru, který se mu nakonec stane „osudným“. Mě takto formoval a dodnes formuje zájem o rozvoj našeho města a přilehlého regionu právě v oblasti služeb a cestovního ruchu, jimž jsem zasvětil svůj pracovní život.

V našem krásném Znojmě vyrůstám od narození a je pro mě proto velice zajímavé sledovat všechny změny a jeho vývoj za posledních třicet pět let co jsem na světě. To, jak se postupně, a bohužel na můj vkus i poměrně dlouze, probíralo ze šedi normalizačních dnů konce osmdesátých a počátku devadesátých let. To, jak ještě v nedbalkách „vítalo“ ve větší míře své první zahraniční návštěvníky ze sousedního Rakouska, kteří v něm tehdy více než zajímavé historické město doslova napěchované jedinečnými památkami viděli spíše skvělou příležitost k výhodným nákupům a nabídce laciných služeb. Nechápavě jsem tedy sledoval a již tehdy dost dobře nechápal slova některých rádoby podnikatelů, kteří hovořili o „racích“, „skopčácích“ a „vidlácích z rajchu“, kteří by nejraději všechno a hned na místě skoupili a odvezli v přeplněných taškách a kufrech svých aut západních značek někam pryč. Vůbec přitom nepochopili, že jejich obchodní úspěch a vlastní existence závisí do značné míry právě na těchto zákaznicích. A někde tady se projevil náš současný problém. Totiž neúcta k zákazníkovi, klientovi, chcete-li hostovi.

Po skončení studia na vysoké škole jsem se v roce 2005 do Znojma vrátil a nestačil se divit. Zatímco se v jiných městech se pomyslná mašinérie svobodného podnikání rozjela na plné obrátky a rozhodování zodpovědných o vlastním městě doznalo značných proměn, tady ve Znojmě více méně ticho po pěšině. Bylo to zřejmé. Ono pověstné gründerské období, které do Znojma mohlo v té době přivést investory a dát tak např. vzniknout početnější střední třídě se slušnými výdělky, které by se v podobě poptávaných služeb následně dostávaly zpět do systému, se tady jaksi zadrhnul. Na co ale vsadit, když to v tomto ohledu nevyšlo podle představ? Jako při každé podobné situaci se i zde nabízí jediné – pohled do historie. Díky své nádherné poloze, jedinečnému přírodnímu bohatství, množství kulturně-historických památek, vínu a několika set leté historii česko-rakouského soužití jsme měli vynikající předpoklady právě v oboru turistický ruch. Stačilo vlastně jen navázat na mravenčí práci našich předchůdců z řas moravských i rakouských spolků, dobrovolníků, podnikatelů a osvícených představitelů znojemské radnice. Šlo jen o to, si tuto skutečnost náležitě uvědomit, svolat pár chytrých hlav a pak společně nabídnout škálu produktů, které zaujmou dostatečné publikum. 

Nevím, zda se to mě a mnou založené agentuře průvodců podařilo, ale stovky návštěvníků, které díky naší snaze a nikdy nekončící práci do města každoročně přijíždějí, aby je lépe poznali a využili (nejenom našich) služeb, mě přesvědčuje, že snad ano. Od začátku svého podnikání v tomto oboru jsem ale musel mít na paměti to, že gründerské období je to tam a obstát dnes může pouze ten, kdo zákazníkovi nabídne flexibilitu, trvalou kvalitu a v jistém ohledu vždy i nějakou přidanou hodnotu. Dnes, zdálo-by se, samozřejmý předpoklad. Ne tak v našem městě, které mělo pocit, že proudy koupěchtivých Rakušanů nemohou nikdy vyschnout. Leč stalo se. 

V roce 2009, kdy se po dlouholetém plánovaní a téměř roční rekonstrukci konečně modernizovala železniční trať z rakouského Retzu až do Znojma, aby umožnila zajíždět rakouským soupravám až na naše nádraží bez přestupu, jsem si uvědomil důležitost tohoto okamžiku právě pro rozvoj cestovního ruchu a služeb v našem městě. I v tomto ohledu bylo a je na co navazovat a já budu jen rád, pokud si to uvědomí i všichni ti, kterých se tato věc dotýká nebo dotýkat mohla především po stránce podnikatelské a docení význam této skutečnosti pro naše město. 

Mohu-li proto se svoji krátkou zkušeností, zato ale velmi dobrou znalostí mentality českého ale především rakouského turisty apelovat na své kolegy a kolegyně v oboru, vedení znojemské radnice a Znojemské Besedy, se kterou již dlouhá léta na přípravě a realizaci našich programů úspěšně spolupracujeme, prosil bych o následující. Přestaňme prosím vidět pouze sami sebe, scházejme se, debatujme, spojme síly a postavme společnými silami na nohy něco, co nám jinde budou závidět. Řečeno dopravní terminologií, doháníme rozjetý vlak, ale k nástupu do něj není ještě zcela pozdě.

Mějme zároveň na paměti to, že abychom my a naše podnikání přežili i přetrvávající neradostné období hospodářské recese, musíme nabízet pouze kvalitu a být především orientováni na našeho zákazníka a jeho přání. Aby se u nás dobře cítil návštěvník, je ovšem především potřeba, aby se změnilo chování a vystupování nás, domácích. Buďme prosím lidští, pomáhejme si, tepejme nešvary, které naše město a nás jako jeho obyvatele zostuzují, nebuďme lhostejní k dění v našem městě, navštěvujme akce jím pro nás všechny připravované a pokud nám to naše situace umožní, aktivně se podílejme i na jejich přípravě a realizaci.  

Osobně doporučuji, podívat se, jak to dělají např. za hranicemi u bývalých „raků“, kde s tím mají bohaté a dlouholeté zkušenosti, a kde jsou připraveni, se s námi o ně podělit.