Profil Jakuba Krainera

9. 3. 2014 v 15:49, Bc. Jakub Krainer

Narodil jsem se zdravý a maminka dlouho plakala. V roce 1988 se v Československu ve věku 38 let nerodilo. Lékař jí pro možné komplikace doporučoval potrat. Maminka se ale rozhodla dát mi šanci. Za což jí nepřestanu být vděčný až do konce mých dní.

V dětství jsem poznal lásku. Jako rodina jsme prošli dobrým i zlým a všechno překonali. Co pamatuji, vždy se u nás věřilo v tři hodnoty: práci, lásku a smích. Naši pořád pracovali. Neustále. Každý den. Od rána až do večera. Když bylo třeba, tak i v noci. Viděli jsme se málo, o to blíž jsme však k sobě měli.

První školní den jsem sice probrečel, postupně se však můj vztah ke vzdělávání měnil až do extrémní polohy, kdy jsem brečel poslední školní den první třídy pro změnu pro to, že budou dlouhé prázdniny a škola zůstane zamčená.

Brzké tušení, že mě studia budou bavit, se záhy potvrdilo. Nosil jsem jedničky, chodil po soutěžích a zamířil na gymnázium. V té době už jsem musel zastat domácí práce, péči o zahrádku a hlavně pomoc na statku. Tam bylo pořád co dělat. Když už byla volná chvíle, honil jsem se za míčem. Škola, práce, sport. To mi zůstalo podnes.

Pubertu jsem neměl. Vstával jsem brzy a do školy jezdil na sedmou. Organizovali jsme si různá doučování nebo chodili, do čeho šlo. Znaková řeč, ekonomie, španělština, němčina, francouzština, ruština, sportovní hry, fotbal, šachy, florbal, in-line hokej, tenis, nohejbal, akordeon, dramaťák. To vše jsem se snažil každý týden stihnout nad rámec školy a domů se nezřídka vracel večer. Čas lumpáren jsem si tak vybral až na vysoké.

Mou Alma mater se stala Masarykova univerzita v Brně. Postupně jsem studoval žurnalistiku, mediální studia, evropská studia, filosofii, historii a právo a právní vědu. Na MUNI nedám dopustit. Můj život začal podruhé až tady. Každý mi na začátku říkal, že nikdy neměl více času, než na vysoké. Ne tak já.

Kromě studií jsem toho totiž chtěl stihnout co nejvíce a tak jsem pořád někam spěchal. Když jsem měl 90 kreditů v jediném semestru, začínala mi výuka v sedm ráno a končil jsem v osm večer. Na třech fakultách v rozmezí jeden a půl kilometru. Když jsem zrovna nechodil do práce nebo za děvčaty, seděl jsem v Moravské zemské knihovně. V 10 večer se budova zavírala. Z šestého patra se vyvalilo 50 mediků, ze třetího patra já a dole za námi zamkl vrátný. Tehdy a tam jsem přečetl vše důležité.

Při tomto nasazení jsem si vyzkoušel i široké spektrum prací. Od úsměvných, přes manuální až po kvalifikované. Dělal jsem obchodního zástupce, monitoring v NP Podyjí, domlouval klienty léčitelce, seděl v hotelové recepci, rozvážel noviny, překládal korespondenci, roznášel pití, stavěl IKEU i rodinné domy, psal do novin, vysílal v rádiu, připravoval studenty na vysokou. Pracoval jsem v tištěných médiích, PR a marketingu, České televizi i Českém rozhlase. Moderoval jsem vlastní talk-show OPEN, do níž přišli všichni významní politici a osobnosti veřejného života, a také jsem si vynašel čas na dobrovolnictví v Hospici u Svaté Alžběty.

Teď je mi 26 let a vracím se do Znojma. Svým příznivcům chci vzkázat, že jsem ještě nikdy neměl tolik energie a odhodlání jako dnes.

Doufám, že z toho budou profitovat především PRO ZNOJMO, Znojmo a občané Znojemska. Miluji tohle město a chci jej vyčistit od vší nepoctivosti.

 

S úctou Váš Jakub Krainer